START: 57,7 kg

57 56 55 54 53 52 51 50 49

25/5

25. května 2017 v 23:45 |  deníček
Víte co? Myslela jsem, že lidé s vámi sdílí radost, ale asi ne. Dnes jsem dostala klíčky od tanečního studia. Vlastní. Můžu přijít kdy chci, když je volno. Pro mě je to úžaný. Nejsou to pro mě jen nějaké klíčky, pro mě jsou to klíčky od štěstí. Ale nikdo se mnou tu radost nesdílí. Všichni mi říkají omg, vždyť jsou to jen klíče, bože, klíče jsem už viděl/a. Nechápu to.

K. dneska zase nebyla moc milá. Teda byla, ona je hodná, není zlá jak si myslíte, je to jen povahou. Přinesla mi dortík, protože jsem měla včera svátek. Prý mi nejdřív chtěla přinést smoothie, ale nakonec si to rozmyslela. Já totiž dorty moc nejím. Ale je ve tvaru zmrzliny. Ty mám ráda. No, udělala jsem si srandu, že určitě chce abych přibrala. Pak mi řekla, že se jí nechce domů. Byly jsme ve studiu. A já že proč.. a ona že ví, že bude jíst. Že má hlad. A chuť na hamburger. Ona na tom taky nebyla dobře. Já ve stresu nejím, ona jí. Párkrát dřív zvracela. V podstatě patří mezi nás. Včera se mě zeptala, jestli přibrala. Řekla jsem že ne, ikdyž ano. Ale nerada ubližuji lidem. Ikdyž musím lhát, nikdy bych nikomu neřekla, že přibral.
Ona mi dneska řekla, "jé, ty máš taky dvě brady, když se koukáš dolů,jako já." "to má každej" "ne, nemá" "ok, tak nemá.. ale já to měla ikdyž jsem zhubla 20 kilo.." "já to taky budu mít vždycky"

....

víte, proč jsem dřív spadla do anorexie a málem umřela? Protože mi tohle někdo řekl. Protože mě lidi chytali za tvářičky a dělali na mě "ťuťuňuťu to jsou tvářičky". Nenáviděla jsem to. Nesnáším, když mi to někdo říká. Ona to ví..

Dort jsem si nedala. A nedám. Sním z něj jen malinu... nechci mít x brad. Skoro nic jsem dnes nejedla.


btw poslední zkouška za 1... snad to půjde takhle dál

 


Komentáře

1 vivien-for-ana vivien-for-ana | Web | 26. května 2017 v 10:52 | Reagovat

Ahoj ... no, možná že tu slečnu chápeme jako zlou, protože jsi nám o ní nenapsala více, jen že ti psychicky ubližuje ... ale po přečtení tohoto článku už asi chápu ... Ta dívka musí být také neštastná ... a moc ... a motá se v černém deprimujícím kruhu tak jako spousta z nás, co se "snažíme" zhubnout, ale po všech těch pokusech už na to prostě "nemáme" a jen o tom mluvíme ... a naopak přibíráme a jsme naštvané sami na sebe a tím pádem i na celý svět ... Takže teď už ji asi chápu, kord jestli i ona zažila, co to je "být tak hubená" "ta krásná" "ta kterou všichni obdivují" ... já to zažila a je to návykové, zažila jsem to 3x a strašně to chci zpět, ale poslední roky už to nejde ...   Možná bys jí pomohla, kdybyste si sedli a sestavily jídelníček na 2 dny dopředu vždycky - s přesným časem a množstvím, co si má dát - a ať do toho zařadí i co má ráda, ale v úměrném množství a třeba dopoledne ... prostě jídlníček na tělo, aby se i mohla těšit, že si dá pak něco dobrého a nemusí se teď ládovat všeličím, protože si to pak může zařadit do jídelníčku v následujících dnech .... (mně to jeden čas pomohlo - v době těžké záchvatové rozežranosti - též z nervů + zvracení ... tenkrát jsem to už nedala a řekla to přítelovi ... ten mi právě pomáhal sestavovat jídelníčkay ... a dokonce jsem i myslela, že se z toho dostanu (no, kdybych nepolevila, tak ano, mohla jsem ... ale už v tom lítám zas a dost hustě, je to strašný .............. také to mám tak, že začnou zkoušky a já unikám od nepříjemného k "příjemnému pocitu z jídla -> proto se přejídám" -> jenže pak výčitky - respektive již při tom -> zvracení -> další výčitky .... je to hrozné, opravdu hrozné a kdyby bylo jednoduché s tím přestat, tak už to dávno udělám .... ale prostě nejde mi to ... ale vím, že by mi pomohl zase ten plán, dělat si jídelníčky (na 2-3 dny dopředu, abych neměla pocit svázanosti, že si to v další 2 dnech pak mohu naplánovat podle chuti ... )  ale neudělala jsem to - každý den říkám "až zítra" .... možná to má ta tvá kamarádka také tak .... a možná také zvrací víc, než si okolí myslí - u mě to ví jen přítel - ví, že jsem s tím měla problém, ale že ho mám pořád a kurňa velký! to neví ... a já nemám odvahu mu říct pravdu ...

A omlouvám se, zdali jsem tu dívenku nějak striktně odsoudila ... teď už asi chápu ... a docela s ní soucítím (kord jestli přibrala) ... já se také bojím chodit domů ... protože jakmile jsem sama, třeba jen chvilku - je zle ... je to jak drogy ...

2 vivien-for-ana vivien-for-ana | Web | 26. května 2017 v 10:54 | Reagovat

Jinak, ke klíčům moooooc gratuluji!!!! To je úžasné!!!!!!!! Dříve jsem závodně tanocvala, a když jsme s tanečníkem také dostali možnost kdykoliv trénovat - možnost k přístupu ke klíčům, tak .... no dovedu si prostě představit, jakou jsi musela mít radost!!!!!
:) A k zk též gratuluji! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama