START: 57,7 kg

57 56 55 54 53 52 51 50 49

10/6

11. června 2017 v 0:48 |  deníček
Tenhle článek nebude veselý. BUde takový nostalgický. Našla jsem svůj starý blog. Z roku 2012... když jsem se rozhodla se léčit. Když jsem ty řádky četla, chtělo se mi brečet. Ale nevěděla jsem, zda je to proto, že jsem "tu" zas, nebo tím, že už vážím o dost víc a že pro vechny nejsem "ta hubená." Nevím. Možná vám sem dám i adresu. Kdyby vás to někoho zajímalo.

Další věc je.. ono se to asi nikdy nedostane z hlavy uplně, že? Asi to ani nejde. Můžete s tím žít, ale pokud opravdu někdy máte anorexii, vždycky to tam někde bude. Možná hluboko, ale bude, víte...? Je to smutné. Ale je to tak. Něco vám povím. Uvědomila jsem si, že já anu v hlavě neměla od čtrnácti. Nebo od patnácti. Ona tam byla vždycky. Pamatuju si ty střípky vět, které to způsobily. Ty střípky společnosti. Nároky. Nároky na hubenost. Pamatuju si to, že už když mi bylo kolem desíti, byla jsem s kamarádkou na cvičáku. Ona si dala toust. Tu vůni si pamatuju dodnes. Dokonce i chuť, protože jsem ho tam párkrát taky měla. Byl takový pálivý, ani nevím, co to bylo za omáčku. Ale vím přesně jak chutnal. A taky vím přesně, jak jsem na sebe byla pyšná, když jsem ho odmítla, ačkoliv se mi neskutečně sbíhaly sliny. Ale něco mi radilo, at to nejím.

Pamatuju si ty výčitky už tak v osmi s mámou na koupališti. Zabalená do županu, pojídající Club a Bebe sušenky. Vybavila jsem si to, když mi dnes přítel půjčil mikinu a já si nandala kapucu. Bylo to jako před tolika a tolika lety tam na koupališti. V župánku s kapucou. Pamatuju si, jak jsem na střední nedojídala obědy, protože mě něco chválilo, když jsem alespoň kus nechala. Tu pýchu, když jsem odmítla sladkosti, co jedli všichni. Ale tehdy jsem prostě jen myslela, že jsem silná.

Další perla o mně - když jsem byla malá, byla jsem zneužívaná. Sexuálně. Nechci o tom mluvit, dá se říct, že jsem to asi už přešla, idkyž dodnes mi vadí, když mi přítel sundavá kalhotky a vždy se mě musí ptát. Jestli může, chápete. No a nedávno jsem to prozradila kamarádce. Teda, neřekla jsem kdo, protože úplná pravda nikdy nesmí vyjít najevo. Řekla jsem jí to jednou větou. Úplnou pravdu zná jen přítel, se kterým jsem skoro 4 roky - respektive on ví KDO. Ale to je jedno. Nicméně ona NEBYLA překvapená. Řekla mi, že to tušila. Z mých přehnaných reakcí, mého chování a tak. Překvapilo mě to.

Tolik o mém přemýšlení a doufám, že se máte skvěle, princezny <3

tumblr_m9xovuBaz31r1l147o1_500.gif
 


Komentáře

1 Alice Alice | Web | 11. června 2017 v 9:45 | Reagovat

Tak tohle byl neskutečně silný článek. Je hrozně super, že si se takto otevřela. Moc ti fandím, ať se ti v životě splní cokoliv jen chceš <3

2 vivien-for-ana vivien-for-ana | Web | 11. června 2017 v 10:25 | Reagovat

To je síla ... :(
Jinak, moc děkuji za typ na pravý zelený čaj. Vyzkouším ...
No, jinak, nevím co k tomuto napsat, je to vážně síla!!!

Opatruj se ...

3 vivien-for-ana vivien-for-ana | 11. června 2017 v 11:25 | Reagovat

Ještě jenom - asi se to sem teď úplně nehodí - ale "je to reakce na koment u mě na blogu" - jak jsi mi psala ten tip na zelený čaj, máš prosím ozkoušenou nějakou značku/prodejce/lékárnu ...? Mohla by jsi sem prosím hodit třeba obrázek toho, který máš ozkoušený? Já už totiž kdysi pár zelených čajů ozkoušela, ale nepřišlo mi, že by na mne nějak účinkovaly ... Někde jsem zas slyšela, že klidně stačí levnej sypanej z hypermarketu - hlavně, když je sypanej ... že kolikrát vyjde lacinější věc i kvalitou lépe (paradoxně) - ale nevím no ... Zkoušela jsem kdysi i ten laciný i z nějakého amerického shopu ... ale nepřišlo mi, že by to na mne nějak působilo ...(ale možná je to jen, že jsem v té době byla už dost rezistentní vůči kofeinu ... pak jsem si dala pár měsíční odvykačku ... ale teď ty kafe piji zas :D) A u těch čajů teĎ nevím, po kterém sáhnout ...

4 skinny-hannah skinny-hannah | Web | 11. června 2017 v 19:56 | Reagovat

Ach jo, to je hrozný... je mi tě hrozně líto, snad ti to přítel všechno ulehčuje..
Ohledně toho jídla v dětství jsem to měla stejně, úplně vím jak někdy v 8 letech jsem četla časopisy o dietách, vážila se a skákala jsem třeba 20 minut denně přes švihadlo a cvičila. Jak jsem postupně místo kuliček s mlíkem začala snídat jogurt.. Nevím, podle mě to prostě vždy v tom člověku je, a je otázka, kdy se to projeví naplno:(

5 Dianay Dianay | Web | 12. června 2017 v 12:32 | Reagovat

Opravdu silný článek, rozumím ti, taky jsem to tak v dětství měla... Jakoby tam ana byla pořád :/
Už maličká jsem cvičila, pořád kontrolovala čísla na váze, viděla klepající se stehna. Kdyz jsem chodila na balet, ostatní holčičky měly šatičky a já kalhoty ... Hrozný ... Je mi strašně líto, co sis musela prožít, snad ti přítel pomůže :( Je velmi dulezit mít nekoho, kdo tu bude vždycky pro tebe <3 drž se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama